SNĚŽNÉ JÁMY

 

      Krkonoše jsou naše nejvyšší hory, ať chceme nebo ne. Na svou nejvyšší výšku, která se šplhá lehce přes 1600m však poskytujou poměrně nečekaný freeridový možnosti. Problém však tkví v tom, že jsou v poslední době doslova přelidněný a praskají nám ve švech, pokud někdo občas zajede do Špindlu, Pece nebo Rokytnice, asi ví o čem je řeč, běžkařský tratě mnohdy připomínaj spíš Václavák, do toho se vám na hřebenech všude motaj týpci na skútrech, no prostě nic extra pro lidi, který hledaj v horách svobodu a klídek.

      Jedním z logických vyústění téhle situace je správou KRNAP vyhlášený celoplošný zákaz pohybu mimo značené cesty, kterej ve svý podstatě vyplývá ze statutu národního parku – máme toho tady prostě zoufale málo, tak to chraňme.  Všichni zimní nadšenci taky vědí, že platí celoročně, takže i když nahoře leží třeba dva metry sněhu, stejně nikam nesmíte, protože byste zničili vegetaci. Pokud teda můžete, jezděte za freeridem jinam, Alpy jsou od nás pět hodin autem a můžete tam dělat skoro všechno co se vám zlíbí a nebudete zvyšovat krevní tlak našim ochranářům. Nechceme nijak hrotit situaci a nikoho provokovat, potažmo nabádat k porušování zákonů, proto se od nás moc informací o tamních trasách nedozvíte – mají nálepku přísně tajné… J Jako info o tom, co by se dělat dalo a co se dělat nemůže, vám přinášíme report z polský strany, jako částečné alibi, že se nejedná o území ČR.

      Sněžné jámy jsou možná to nejhezčí co příroda v Krkonoších vymodelovala a v případě jejich legalizace by se mohly stát mekkou krkonošského freeridu. Možností k ježdění je tu nepřeberně, navíc se jedná o severní stěnu do který skoro vůbec nepraží slunce a sníh tady běžně vydrží až do května a bývá velice kvalitní. Na výběr k ježdění toho máte víc než dost, povětšinou jde o úzké žlaby, jeden vedle druhýho. Je však nutný si všechno předem prohlédnout, v některých cestách je často vodní led a vyjímečný nejsou ani odtrhy, takže bacha a hlavně s respektem, protože trasu si nemůžete detailně prohlídnout - nejdřív pojedete dolů a až pak budete mastit nahoru, což se většinou dělá obráceně. Obtížnost hodně záleží na výšce a kvalitě sněhu, čím míň, tím většinou hůř. Při nestabilní pokrývce váš sjezdík skutečně zvažte, prosvištět celý žlab s lavinou asi nebude to pravé ořechové. Aktuální krkonošské lavinové info naleznete zde.

Nejdřív se mrkněte na východní žlab, který je přístupný ze strany Vysokého kola. Nástup bývá celkem v pohodě, občas je na vršku menší převěj, která se v závislosti na hloubce sněhu pod ní dá skákat. V našem případě tomu tak bohužel nebylo, jak si můžete všimnout z vykukující trávy všude okolo. Fota berte čistě dokumentačně.

 

fig.1

 

Horní část tvoří taková strmější pláňka, která se začíná povážlivě zužovat a občas tam jsou i nějaký ty šutráky.

fig.2

 

Nejzajímavější je asi prostřední štěrbinka, kam se v závislosti na sněhové pokrývce někdy ani nenasoukáte – už se pomalu blíží…

 

fig.3

 

To je ona!

 

 

fig.4

 

Po jejím překonání to konečně můžete pořádně rozkalit, následuje dlouhá široká pláň až na dno jam.

 

fig.5

 

fig.6

 

fig.7

 

fig.8

 

fig.9

 

Západní žlab je přímo naproti, vlastně ani nevim, jestli to není náhodou obráceně, ten předchozí je na východě otočenej na západ a tenhle je na západní straně otočenej na východ, freerider aby se v tom sakra vyznal :). Každopádně orientaci vám lehce unadní strašidelnej polskej barák s majákem, nebo co to vlastně je. Všude nějaký antény, satelity, zákaz vstupu, elektromagnetická zóna – przekraczanie zabronione, no prostě žádnej kiosek k občerstvení. Nástup je lehce pod ním, má tvar tvrdýho „Y“, jak ja zřejmý z fotky, takže si můžete vybrat variantu, do který zahučíte. Ta vlevo je trochu prudší.

 

      Pocitově jde o srovnatelný sklon jako na protějším svahu, oproti fotkám to není zas tak kolmý jak to může vypadat. Žlábek je širší a sjezd tudíž nebude tak technicky náročnej a jede se o dost rychleji.

 

Skály všude okolo váš zážitek ještě umocní.

Ve spodní části se občas vyfouká taková hrana, která slouží jako ideální skočka, ale nezapomeňte, že se ppohybujete v lavinovém terénu, kde není radno trávit delší čas v kuse.

Nezapomeňte že jste na polském území a v případě jakýhokoliv problému si koledujete o pěknej průšvih, takže žádný přehnaný divočiny. Při návratu do Špindlu se pak vyplatí sjet Vysoké kolo a pak vás čeká řada restauračních zařízení (Martinovka – Bradlerovky – Medvědí bouda) po cestě do Medvědího kolena, která je pořád z kopce, tudíž po zdařilém dni můžete trochu porušit tu vaší životosprávu na oslavu…

 

 

Pospecz

 

zpátky