ŽIARSKA DOLINA

V Roháčích zažijete dva meteorologické jevy – buď je celý týden nádherně, nebo úplně hnusně. Není výjimečné, že nasněží za den i metr sněhu a vaše lyžařské ambice jsou v háji.

Vyplatí se proto sledovat předpověď počasí a orientovat svoji návštěvu tohoto slovenského pohoří podle ní.

Žiarska dolina se nachází v centrální části Západních Tater – Roháčů. Je velmi dobře přístupná z obce Žiar, kam lze dojet autobusem z Liptovského Mikuláše. Pokud máte štěstí, jedete až na její začátek. Odtud vede pětikilometrová asfaltová cesta na záchytný bod celé oblasti Žiarskou chatu.

Ubytování

Chata je otevřená celoročně, ubytování je nutno telefonicky rezervovat. Ceny jsou víc než příznivé. Pro našince je ale možná zajímavější nevytápěná ubytovna vedle chaty, kde se mohou Češi složit za 56 Sk/noc a Slováci za 40 SK/noc.

Ubytovna sice není možná to správné slovo, je to půda nad WC s jedním oknem, většinou zapadaným sněhem a matracemi na zemi. Věci se dají usušit na záchodě, kde je topení a teče tam voda.

Ceny piva a jídla jsou parádní. Rozhodně mnohem levnější, než na podobných chatách ve Vysokých Tatrách. Pan šéf je navíc velmi příjemný chlapík.

Ubytovací kapacita je oficiálně 54 míst, problémy s rezervací jsme nikdy neměli. Záleží hodně na termínu. Nezřídka se stane, že jste na chatě sami.

Okolí

Dominantou celé doliny je Baranec (2184 m n.m.), po Bystré druhý nejvyšší Roháčský štít. Jeho vrchol je začátkem hřebene, který ohraničuje v půlkruhu prakticky celou dolinu a napojuje se v Žiarskem sedle na centrální hřeben Západních Tater. Přechází v Smrek (2089), zmíněné Žiarske sedlo, Plačlivo (2126), Smutné sedlo, Tri kopy, Hrubou Kopu a Baníkov (2178), dále pokračuje Pristop (2145), Jalovecké sedlo, Kozie chrbty a končí Raztokou (1948) a Širokou (1890).

Na hřeben se vyráží prakticky vždy ze sedel, normální chůzí tak do dvou až čtyř hodin. Pokud se vydáte do vedlejších dolin, je dobré počítat s delším časovým úsekem.

Vybavení

Nutnost horolezeckého vybavení se odvíjí od sněhových podmínek, které v lokalitě právě panují. Zvlášť centrální hřeben (Žiarské sedlo – Baníkov) bývá bez maček velmi těžko schůdný a to i v jarních měsících. Navíc v zimě často zapadají i fixy a řetězy a bývá tam dost větrno, takže se může hodit i nějaké kratší 9 mm lano. Cepín také nebude od věci, vynikající budou mačky na lyže. Lavinový pípák, sonda a lopatka by měly být samozřejmostí.

Nezapomeňte, že plný batoh budete tahat pouze od autobusu na chatu, takže skrblit na váze a materiálu nemá moc smysl.

Pokud je někdo romantičtější povahy, není od věci vzít si s sebou stan a na pár nocí si odepřít komfort chaty. Míst na stanování je víc než dost a na ochránce přírody jsme nenarazili. Centrální hřeben v zimě je pro veřejnost uzavřen, i když se běžně přechází.

Počasí

Roháče jsou vyhlášeny tím, že tam moc často slunce neuvidíte. Často se stává, že i když všude okolo je hezky, v Roháčích je úplně hnusně. Bez nadsázky. Místní to dávají do spojitosti s přehradou Liptovská Mara, jejíž obrovská vodní plocha vytváří netradiční klima v celé oblasti, natož pak v dvoutisícových horách v bezprostřední blízkosti.

Pokud jste klikaři a zažijete slunce, máte vyhráno. Není nic lepšího. Pokud jste taky klikaři a zažijete alternativu opačnou, nezbyde vám, než sedět na chatě, pít pivo a modlit se, aby se chatár nesbalil a neodjel do doliny se slovy: ”Pak to tu dobře zavřete, máte to zadarmo…,” jako v našem případě. Bez Tatranů si začnete brzo lézt na nervy a morálka upadne. Každá z možností však nepostrádá své kouzlo.

Laviny

I když v Roháčích zahynul před pár lety československý ministr životního prostředí Josef Vavroušek spolu se svojí dcerou a před pár dny dva mistři světa v raftingu Jiří Kavka a Jan Trefný, troufám si tvrdit, že za dobrých sněhových podmínek jsou to poměrně bezpečné hory. Vyplatí se dbát rad chatára, který ví, co kde už spadlo a co kde má zrovna spadnout. Místní borci mají navíc celou dolinu prochozenou kousek po kousku a opravdu dobře se vyznají.

Nejlepší podmínky bývají v dubnu, kdy na svazích drží pevný firn a sjíždět se dá úplně všechno s minimálním rizikem. Ve žlabech navíc nejsou žádné prahy, potoky či jiné záludnosti, takže sníh většinou pomalu odtává ze zhora, což je důležité. Stát se může samozřejmě cokoli, ale tak už to v životě chodí. Dobré info najdete na http://www.hory.sk

Velký pozor si dejte na nakumulované masy sněhu zvlášť v okolí Baníkova a Príslopu, které při odtrhu bez problému zavalí i přístupovou cestu k chatě. Na jaře roku 2000 lavina dokonce srovnala se zemí symbolický cintorín za chatou a zastavila se dvacet metrů od ní.

Sjezdy

Za dobrých sněhových podmínek se dá v dolině sjet opravdu cokoli, žleby nejsou nikterak obtížné. Sklon jsme nějak detailně neměřili, ale jen málokdy dosahoval drsných hodnot. Spíš se vše dá jet hodně rychle a naplno s vědomím, že si jízdu opravdu vychutnáte. Díky malým vzdálenostem se dají za den pořídit dva kvalitní sjezdíky, bez toho, aby jste se nějak zvlášť vyčerpali. Vybírám pár nejzajímavějších:

I. Baranec

Na Baranec je nejrychlejší vystoupat po pláňce za pravým žebírkem a po hřebeni až na vrchol. Celou dobu se dá jít na lyžích. Od vrcholu v závislosti na sněhu buď přímo dolu, nebo trošku zprava. Důležité je trefit prostřední žlebík, jinak máte smůlu. Pod ním následuje široká pláň, na které to lze opravdu rozpálit na nejvyšší míru. Pod ní je ještě jeden předěl, který se dá jet téměř všude, nejhezčí je to ale opět prostředkem mezi skalkami.

Obtížnost: nízká, pouze prostřední žlebík by mohl být střední. Zážitek: střední.

II. Libretto

Žlab za Smutným sedlem směrem na Tri kopy. Od sedla 20 až 30 min po hřebenu. Krásný, rovný prudký žlab, vychucený vlnami od malých lavinek, po kterých vlastně celou dobu jedete. Připadáte si jako na moři, pouze sklon se hlavně zpočátku zdá trochu netradiční.

Pokud máte rádi vzdušné, přeskakované oblouky je Libretto právě pro Vás. Až sjedete na malou planinku Velké Závraty podíváte se zpět a dostanete závrať. Pak už Vás čeká dvoukilometrový rychlý a krásný sjezd do pohodlí chaty.

Obtížnost: střední. Zážitek: střední

III. Hrubá kopa

Krajinově asi nejhezčí sjezd. Začíná na vrcholu, odtud přímo po hraně dolů. Hrana bývá vyfoukaná, takže neustále přejíždíte a proskakujete firnový hřebínek, těžko popsat slovy. Jedete tímto stylem až na konec, poté uhnete doleva velmi úzkou, prudkou, ale bezpečnou úžinou mezi skálami a ocitnete se ve žlebu, který se rozšiřuje. Narazili jsme zde na velké odtrhy, takže pozor! Jsou téměř po celé šířce, chce to konat velmi rychle. Odpočinout si můžete až na malém platu Velké Závraty pod žlabem a odtud trochu modifikovaně dolů k chatě.

Složitější je se na Kopu dostat, nejrychlejší cesta vede přes Smutné sedlo, odtud po hřebeni cca 30 min až 1 hod.

Obtížnost: střední. Zážitek: bomba!

IV. Tri kopy

Jde vlastně o hřeben od smutného sedla Hrubé kopě a tvoří jej tři vrcholy, jak ostatně vyplývá už z názvu, že jo. K ježdění připadají dva výrazné žlaby mezi jednotlivými peaky, místní jezdí asi nejčastěji  širokou pláň mezi hřebenem a vrškem Hrubé kopy, kde bývá  často  prašan, jelikož se moc nesvítí slunce. Trochu obtížný je výstup - jde se po ostrém hřebeni, jednotlivé vrcholy s eoblézají za pomoci řetězů, které jsou však v zimě zaváté, tudíž není od věci aspoň nějaká ta zbraň. Přes poměrně strmý vztled se nejedná o nic náročného a troufnout si mohou i ne technicky extra zdatní jezdci.

V. Smrek, Projekt 1

Smrek je kopec navazující na Baranec. Sám o sobě je celkem nezajímavý, kdyby na jeho západní straně nebyly kratší, ale o to vydatnější sjezdy.

V tomto případě nás zaujal asi 100 m dlouhý a velmi prudký kuloárek uprostřed. Začíná se od hrany a pak pořád za sněhem. Kuloár není úzký, ale je to celkem zážitek. Po celou dobu jedete po pomalé lavince a konec napálíte. Nahoru to trvá pěšky asi tak hodinu.

Obtížnost: střední. Zážitek: střední

VI. Smrek, Projekt 2

Pokud Vás už od neustálého chození a ježdění bolí nohy, je Projekt 2 pro Vás tou správnou alternativou. Ze Žiarskeho sedla 20 min po hřebeni směrem na Baranec. Je to široký a prudký svah, na kterém můžete řezat třicetimetrové oblouky hlava nehlava. Bohužel, není příliš dlouhý, ale určitě stojí za svezení.

Obtížnost: nízká. Zážitek: střední.

VII. Ostrý Roháč

Ostrý Roháč je pro svůj tvar někdy nazýván Roháčským Matterhornem. Sjízdná je pouze jižní strana do Zahrádek v Jamnické dolině. Ze Žiarskeho sedla je to záležitost ani ne na hodinu.

Po překonání divného pocitu v břiše se z hrany vlevo pod vrcholem spustíte kolmo dolu. Jedete po opravdu prudké stráni místy s malými odtrhy. Skály napravo od linie sjezdu se mírně zvedají, takže můžete jet i v ukloněném svahu. Každému dle jeho gusta.

Za skalním výběžkem se dáte doleva a musíte trefit správnou štěrbinu, která se zdá ze shora celkem úzká, ale když do ní najedete, zjistíte, že to jde. Pozor! Štěrbina je v jednom místě téměř kolmá, ale jedná se jen o tři metry. Za ní následuje velmi prudký sešup laviništěm k Zahrádkám. Asi nejhezčí sjezd.

Obtížnost: střední. Zážitek: superbomba!

VIII. Crocodille

Soustava několika žlebíků vedoucích ze sedla mezi Plačlivó a Ostrým Roháčem do Smutné doliny.

Na Plačlivó se dostaneme z Žiarskeho sedla za 20 min, odtud dolů do sedélka k Ostrému Roháči. Pak nám již nic nebrání ve sjezdu. Žlab je na začátku celkem dost úzký, tak 10 m, poté se malinko rozšiřuje. Asi po dvou stech metrech následuje velmi prudká odbočka do leva a ocitáte se v další části, odkud už nerušeně pálíte pod stěnu Ostrého Roháče. Odtud kolmo dolů prudkým svahem do doliny.

Obtížnost: střední. Zážitek: bomba.

IX. Príslop

Na tenhle žlábek sme si brousili zuby už dlouho... Nádherná kolmá linie, horní převěj, parádní svezení, co víc dodat? Přístup je v zásadě dvojí - buď od chaty príslopským žlabem, nebo přes Baníkov, což je trochu krutější hřebínek, ale dá se.

 Od vršku jeďte chvíli po hřebeni, poté naskočte do žlabu a páděte dolu. Pokud se vám nechce překonávat vrcholovou převěj, můžete do cesty natraverzovat po širší pláni přímo od vrcholu a napojíte se zhruba v první třetině žlabu.

Obtížnost: střední. Zážitek: superbomba

 

 

zpátky